Když jsem přijela v únoru 2002 z porodnice Prostějova zpět do Lomnice nad Popelkou po udržení W.dcerky po měsíci, modlila jsem se, aby byla přátelská atmosféra i přesto, že jsem věděla, že si jedem sbalit věci…

Snažila jsem se být v dobré náladě i pro děti, sebe...bez napětí v bytě u Vencu, který tam byl. Tenkrát mě možná i zkoušel a se slovy, že to zvládnu sama mě s úsměvem kousnul do těhotného bříška...pak šel na WC, v tom zvonek a když jsem otevřela zkřížené dveře od WC s bytovými, stál tam p.Holec, že potřebuje Vencu na práci. Ten se však nechal ode mě v tichu zapřít, což mě dost mrzelo, jelikož mohl klidně říct, že jsem přijela z nemocnioce a že má potřebu se o nás postarat...bylo mi líto, že je takový srab, nikoli chlap do deště, jak jsem si myslela z přátelství ještě ze Špindlu...Tu hezkou přátelskou vzpomínku si však ráda uchovám  a děkuji, že jsi mi Venco i Ty otevřel oči...Byl jsi jediný chlap, kterého jsme milovali a Ty jsi si toho přestal vážit, jako lásky i od jiných...Máme krásnou dcerku, jak jsi si přál, /taky já :-)/ , ale otec je ten, kdo se o děti stará a my se těšíme ze všech radostí a bytostí, které nám podávali a podávají pomocné ruce, též se i my snažíme v rámci možností...Těžko bychom mohli žít s tím, kdo nás bil, trápil i zvířátka...My opět umocnili v Praze i jinde Veganskou radost a kéž i Ty se staneš Veganem...a najdeš ten správný směr…

Dostal jsi od nás boty k narozeninám 8.12.2018, které daroval Míra mému synovi, kterého jsi bil tajně v pokojíčku v r.2001:-( …a my se rozhodli, že To je darujem...Donesl jsme Ti je s Wendynkou  do Nových Dvorů, kde jsi nás nechal venku mrznout a když jsme obdržely telefonát, tvůj divný zvědavý výraz v obličeji a v očích mluvil za vše... 

U Míru, když jsme u něj bydleli ve Slané bylo úžasně ... Luxusně se o nás staral, volal, zda jsme v pořádku a zda nám něco chybí, taky daroval kytku, pozornost, úsměv, obejmutí...